Jak jsem zaspal

9. září 2010 v 17:46 | Alfi |  Kultura za 100
Dnes ráno jsem se vám probudil a cítil se tak nějak překvapivě odpočatý. To se mi obvykle, vzhledem k tomu že mě zaměstnavatel nutí být v práci na sedmou, nestává. Tak se už napůl probuzený povaluju na lůžku (bohužel sám) a říkám si jestli by ten mobil už neměl zazvonit. No a pak mi to došlo. Zaspal jsem! Zapnul jsem Bellova mobilního příbuzného a displej hlásí 7:45. Hodina a tři čtvrtě sekera! To už tu nějaký ten pátek nebylo. A kdo za to může? Řeknu to na rovinu, velmi pozdní projekce Sněženek a machrů po dvaceti pěti letech. Říkal jsem si hned, že není zrovna nejlepší nápad pustit si film v jedenáct v noci (natož tak pitomý), nicméně stalo se a pak už jsem fascinovaně nedokázal odtrhnout zrak z obrazovky. Mohlo mě předem varovat velmi nízké hodnocení na CSFD i zkušenost, že nastavované kaše nechutnají jako kaviár. Směs nostalgie a čirého masochismu mě však donutila toto arcidílo shlédnout až do trpkého konce.

Film začíná na krkonošské sjezdovce, kde se setká profesor ve výslužbě (Radovan Brzobohatý) a někdejší sígr Viki Cabadaj. Profesor provozuje chatu Severka, kde byla shodou okolností Vikiho třída před pětadvaceti lety na lyžařském výcviku a Viki tu se svou dcerou provozuje lyžařskou školu. Oba se tváří navýsost překvapeně, že se tu jako potkali a dílo náhod je dokonáno, když se na scéně objeví profesorova dcerka Marika s vizáží přestárlé bárbíny. Pak už nemůže následovat nic logičtějšího než setkání někdejších účastníků lyžařského výcviku.

Bylo jistě milé se po letech sejít, zavzpomínat si na staré časy a mimoděk natočit pokračování někdejšího kasovního trháku. Scénář k filmu je ovšem eufemisticky řečeno poněkud chatrný. Stojí a zejména (u)padá převážně na vzpomínkách protagonistů, co se to tehdy před pětadvaceti lety stalo, co kdo řekl, co kdo udělal, kdo se opil, kdo koho přefik. Dějová linka, která by film posunula do současné, nedejbože smysluplné roviny? Zapomeňte. O to víc jsem se mohl dosyta pokochat odulými a vrásčitými tvářemi mých tehdejších pubescentních gerojů a skenzenoidního designu chaty Severka.

Jediné, co by ještě dokázalo existenci filmu ospravedlnit, mohla být nějaká ta pěkná erotická scéna. Bohužel se mi dostalo jen jakési asexuální sklepní scénky v hromadě polen. Navíc s (ne)herci, které jsem vůbec nedokázal identifikovat, což mě přivádí k úvaze, že specielně ženské postavy byly i v prvním díle spíše do počtu. Jediné, které vyčnívaly byly Marika a profesorka v podání Veroniky Freimanové. Ostatní odrostlá děvčata mohl hrát vlastně kdokoli a já bych si je stejně s původními postavami nespojil. Jen škoda, že se tu neobjevil i svůdný instruktor Prťka.

Tvůrci filmu si byli chabého scénáře plného recyklovaných replik, nostalgického vzlykání a alkoholického rozjímání nejspíše vědomi a tak snímek "obohatili" o postavy potomků, tedy drogově abstinujícího metrosexuála v podání Jakuba Prachaře a citově tápající federální dcerky Vikiho Cabadaje. Bohužel ani tato posila nepředvedla herecký um v plné kráse (natožpak nějaké to odhalené ňadro).

Tak si říkám jestli by bývalo nebylo lepší sejít se na horské chatě, hezky si popovídat, zavzpomínat na staré dobré časy a třeba i udělat nějaké ty fotky a video (ale jen pro interní potřeby, prosím), než o tom hnedle natáčet film. Navíc film, který přes svou vyprázdněnost trvá hodinu a tři čtvrtě. Příště, až se zase někdo rozhodne nakrútit nějaké to milé pokračování filmové klasiky, raděj si snad otevřu knihu, půjdu umýt nádobí, vydrhnout záchodovou mísu, zkrátka budu provádět nějakou smysluplnou činnost. Rozhodně však půjdu včas spát. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama