Krajina kozích vemínek a filmového umění

17. září 2010 v 22:01 | Alfi |  Po venku
Rok se s rokem sešel a v den výročí zbabělého útoků našich muslimských bratří na newyorské katedrály kapitalismu jsem jako již po několikáté vyrazil na kozí farmu v Merbolticích, kde již kdovíjakým rokem pořádá filmový festival lokálního typu přítel archeolog Toxik s přítelem filmařem Anebonem Hustolesem za laskavého dohledu přimhouřených očí majitelů kozího stáda.

Když jsme za slunečného počasí s přítelem Freedomem, Berym a jeho sličnou snoubenkou Olčou dorazili na místo určení, shledali jsme, že se tu koná snad jakási soutěžní přehlídka dětí. Jednu chvíli to vypadalo jako na oslavě MDD. Ovšem s naklánějícím se časem dítka mizela do svých pelíšků, nor a brlohů, čímž lineárně přibývalo nenuceného chování, neslušných návrhů, konzumace piva, kořalek a dalších substancí, při nichž se člověk tak nějak hezky uvolní. Vzhledem k tomu, že tento rok opět přetrvával trend závodů v plození dětí, logicky jsem očekával přehršel etanolových nápojů, jakožto pocty novým jedincům v tomto bezútěšném světě. Věštba tato ovšem buď zůstala nenaplněna, anebo se mi jakýmsi zázrakem podařilo radostným přípitkům vyhnout. O to víc jsem se věnoval substrátům konopného typu, což mi ovšem nebránilo paralelně zkonzumovat deset dvanáctistupňových piv značky Kocour (kam se však hrabu na přítele Bradu s jeho obligátními šestnácti). Ačkoli si myslím, že počet zaplaceného se neshoduje s počtem zkonzumovaného, jelikož mým dobrým zvykem na atrakcích stodolovitého typu je zapomínat na
zpola vypité kelímky a objednávat si rychle nové, i tak to je jistě úctyhodný výsledek. Nelze se pak vůbec divit, jak muselo vypadat ráno a potažmo celý ten nový bóží den. Nicméně ani úporná kocovina mi nezabrání, abych si příští rok nevyjel huntovat vnitřnosti znovu.

Měl bych rovněž připomenout to, proč jsme do kraje kozího mléka a sýrů vlastně přijéchali. Jakkoli to vypadá, že chci v tuto chvíli opěvovat chuť pěnivého moku, sílu moravských
destilátů a vůni bylin indického typu, je to překvapivě filmová tvorba (a samosebou milá přátelská setkání). Přiznám se bez mučení, že jsem filmových snímků shlédl želbohu poskrovnu. Ale i to málo stálo za to, a přinejmenším potvrdilo, že procento intelektuálů na FAMU má stále vzrůstající tendenci. Zejména si pamatuji na jakýsi depresivní animáč, sice technicky na výši, leč vyznění pseudointelektuálního a tudíž depresivního. Pak tu byl dokument o jakémsi šedesátiletém vysokoškolákovi, jenž hledal sobě ideálně třicetiletou ženu za účelem sňatku a plození dítek. To, že se mu záměr nepodařilo dovést ke zdárnému konci, k divení příliš nebylo, vtipné bylo rozuzlení, v němž se onen zábavný pán pragmaticky rozhodl dobrovolně odejít z tohoto světa a poslal na Ministerstvo vnitra žádost o sprovození ze světa. Škoda, že tato myšlenka nenapadá víc lidí, zejména pak těch z prostředí politiky, umění a vůbec ze světa vyšeptalých celebrit. Jak by pak bylo na tom světě krásně. Bohužel Ministerstvo odpovědělo striktně záporně. Celkem pozitivně kvituji přítomnost mnoha dítek na filmových představeních, zejména depresivní animované skazky a slova jako kunda atp. pronášená ústy filmových hrdinů, omladinu obohatí a připraví na realitu všedního života. Zlatým hřebem večera byl polodokument Největší z Čechů, jenž pojednával o tom, kterak filmový štáb plný lúzrů objížděl jiné lúzry, kteří ve snaze o zviditelnění předváděli bizarní rekordy, jako třeba, převracení aut, sbírání čtyřlístků v množství větším než velkém, pití piva na čas pod vodou (to jediné by se snad mohlo v budoucnu hodit), polehávání v kádi s ledem a podobné zhůvěřilosti. Bezpochyby největší devizou filmu byla přítomnost nosu Simony Babčákové, který mě nikdy nepřestane dojímat svou velikostí i tvarem. Jen škoda, že režisér Sedláček do filmu neobsadil ještě Halinu Pawlowskou.

Ke každému správnému festivalu patří i trocha té hudby. Tentokrát přítel Toxik přizval skupinu nazvanou dle jedné písně The Cream - Strange Brew, v níž na kytaru preluduje přítel Háza a jak název napovídá, jedná se o hudební formaci libující si zcela neprogresivně a programově v hudbě šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Ještě předtím nám ovšem zatančily členky místního hasičského sdružení, což byl zážitek, který de facto zastínil cokoli, co bylo ten den k vidění. Škoda, že jsem s sebou neměl kameru, jelikož samotná slova se nyní jeví býti nedostatečně ilustrativní.

A k Strange Brew? Netuším zda-li vystoupení bylo dobré, trapné, špatné, či snad geniální - v tu dobu jsem se již nacházel ve stavu, kdy cokoliv hodnotit by bylo nejen neobjektivní, ale snad už ani ne subjektivní. Nicméně si pamatuji alespoň to, že jsem se snažil pohybovat v rámci dobrého vychování v rokenrolovém rytmu.

Pod dohledem božího hárkorového oka na triku přítele Brady jsem se to ráno probudil na skromnou ranní afterparty, při níž jsem zkonzumoval jedny krásně mastné brambůrky a dvě malá piva, z čehož se mi podařilo jedno úspěšně vylít. Byl jsem dokonce v takové kondici, že jsem pomohl (spolu s dalšími osobami podobného rozpoložení) příteli Pupíkovi sklidit jeho stánek pochutin, zakoupit staršímu synovi, jenž zrovna prožívá kulinářské období, za nemalý peníz kozí sýr a nasednout do Freedomova rudého samochodu a úspěšně se nechat dopravit zpět do šedivé náruče bytu panelového typu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama