Říjen 2010

Schody

27. října 2010 v 17:28 | Alfi |  Člověčiny
Skoro jsme se pod těmi příkrými schody srazili. Podívala se na mně krásnýma hnědýma očima a já jí pokynul, jako že má přednost. Neodpustil jsem si dodat, že budu mít alespoň krásný výhled. Ona se trochu rozpačitě usmála, ale bylo na ní vidět, že jí můj zájem těší. A to bylo naposledy, kdy jsem jí viděl. Cestou nazpátek jsem potkal už jen pozadí, který nestojí za zmínku, o očích ani nemluvě.

Polib mě Kojaku!

18. října 2010 v 22:19 | Alfi |  Kultura za 500
Je nad slunce jasné, že jáma Satanášova nabízí dostatek příležitostí nejen k intoxikaci, ale i ke kulturnímu vyžití. Ten večer mělo premiéru místní sdružení adorující ploskolebého představitele populární americké krimi série. All star team hudebníků proslavivších se ve slavných bandech obdobně vtipných názvů jako River for sale, Standartní kompot a Totální výprodej koberců si ke svému famóznímu uvedení na hudební scénu přizval kolegy Zlato a nafta, Fetch! a Calvera. Čtyři hudební soubory za pouhých 50 korun českých. No nekupte to, i kdyby to měl být příslovečný ušatec v pytli. Což také pro mnohé byl. Jistá slečna mi po večeru plném skřípajících kytar, tuplovaných baskytar, polymerických rytmů a afektovaného vřeštění vydávající se za zpěv sdělila, že jí to celé přišlo jako zvuková zkouška. Ano milí hudebníci, ruku na srdce, někdy to tak skutečně znělo. Měli byste si vzít příklad z takových hudebníků jako jsou kupříkladu Petr Janda, Olda Říha nebo třeba Aleš Brichta s Danielem Landou. Ti umějí napsat hezké melodické písničky, které vezmou za srdíčko. Doufejme, že mé skromné rady nebudete brát na lehkou váhu a příště přijdete s nějakými hezkými písničkami. Třeba o lásce, kamarádství, přírodě nebo o boji proti zlu.



Ovšem ani tyto muzikální šmouhy na kráse večera nebránily tomu, aby se každý z plátců vstupného bavil, jak jen mu to bylo vlastní. Nechyběly ženy s druhotnými pohlavními znaky srovnatelné velikosti vodních melounů, jež se nezdráhaly bráti mužské i ženské genitálie do úst. Bohužel toliko verbálně. Dokonce i jeden pokus o rvačku jsem zaznamenal. Ani ten ovšem nedošel vyvrcholení. Nicméně i tak se večírek dal označit za velmi povedený.





Vadou na kráse byla snad jen má vlastní zapomnětlivost, která se poslední dobou stává bezmála signifikantní. K pozdně dopolední kávě jsem zkrátka odér lahodné cigarety musel oželet. O důvod víc vyjít si odpoledne na špacír a seznat, že chuť k nakupování neopouští maloměstský lid ani v neděli. Kdeže jsou ty časy, kdy se o nedělích místo do svatostánků konzumu chodilo na procházky do přilehlých lesů, vod a strání.

Jak jsem si pustil rádio aneb potrava pro DJ´s

6. října 2010 v 20:52 | Alfi |  Kultura za 100
Televizní vysílání na svém přístroji neprovozuji už drahně let a nutno říct, že toho nikterak nelituji. Snad jen těch peněz, které platím vlastně za nic, jelikož jsem stále plátce TV poplatku, přestože se na televizi koukám maximálně, když si chci pustit nějaký film z DVD.
Nicméně zákon hovoří jasnou řečí, neplatíte za sledování TV, ale za vlastnictví přístroje, což mi přijde stejně logické, jako by mě zavřeli za to, že mám v příborníku nůž, kterým bych přece mohl potenciálně někoho zabít.

Rozhlasové vlny na sebe ovšem občas nechám zapůsobit. Tak jako onehdy v neděli, kdy jsem si večer naladil Vltavu, jednu z mála snesitelných stanic v tuzemsku (pokud tedy zrovna není na programu Večer moderní vážné hudby). Zrovna zde probíhal rozhovor, který vedl někdejší redaktor Rock & Popu Honza Dědek s umělcem, jenž zůstával po jistý čas nepoznán. Přiznám se, že mi populární artista svou žoviální pražštinou a neustále se opakujícím hovězím "hele",
byl v krátké chvíli příjemný asi jako příslovečná osina v zadku. Z naznačených indicií jsem brzy vytušil, že jde o zpěváka kapely Chinaski, Michala Malátného.

Dobrým zvykem čajovnických rozhovorů bývá, že si pozvaný s sebou přinese vlastní hudbu a vy tak máte možnost pochválit, respektive pohanit vkus zpovídaného. Rovněž bývá zvykem, aby vyslýchaný něco o té hudbě věděl, popřípadě i cosi interesantního o ní povyprávěl. Když si ovšem pan Malátný přinese do studia nahrávku projektu DJ Food, opory respektovaného labelu Ninja Tune a neví o tom ale lautr nic a zablábolí cosi o tom, že to má "hele" dobrý groovy a že je to asi nejspíš nějaká nahrávka pro DJ´s ("hele" chápeš jo - jako potrava pro dýdžeje), a že to dostal od kohosi kdesi v klubu, říkám si, jestli ten pán je takový ignorant, jemuž posluchači nestojí ani za to, aby se na pět minut mrknul na Wikipedii, anebo je to jen lopata, která ze sebe bez cizího přičinění dělá mimovolně vola. Osobně bych si tipnul, že je to kombinace obojího.