Listopad 2010

Kouzlo vánočních světélek

30. listopadu 2010 v 20:29 | Alfi |  Člověčiny
Některé věci jsem si nepřál nikdy zažít a přece se staly. Třeba čištění zubních kanálků bez tišící injekce, koncert Katapultu za plného vědomí nebo návštěvu expozice krajkářství. Jisté události se zkrátka stanou, aniž byste jim mohli zabránit.

Jako třeba, když jsem neodolal vábení mé rodičky, abych jí vzal spolu s mladším z mých synů na slavnostní rozsvícení vánoční jolky. Už jen přiblížení k inkriminovanému místu ve mně vyvolávalo vlny skryté nevole. Tolik sympatických lidí soustředěných na jednom místě mělo za následek silnou žaludeční neurózu. Naštěstí program, z něhož mi utkvělo v paměti především taneční vystoupení skupiny prepubescentních
dívek navlečených do andělských uniforem, jenž byl eufemisticky řečeno kvalitativně střídmý, netrval déle než bylo nezbytně nutné, což se nakonec ukázalo jako zdaleka největší pozitivum celé události.

Přiznávám, že nepochopení té veskrze romantické záležitosti je jen a jen mou chybou. Je následkem mé utkvělé představy, že jsem majitel vybraného vkusu, která ve spojení s odporem k lidové zábavě estrádního typu, činí z podobných trachtací obdobně saturující zážitek, jakým je striptýz osmdesátileté invalidní důchodkyně na inline bruslích. Asi to bude chtít částečnou lobotomii, která by ze mne konečně učinila právoplatného, zbytečně nereptajícího a spokojeného člena společnosti, jenž si dobrovolně a s upřímným nadšením dokáže vedle moderních remixů skladeb Michala Davida, vyzrálého vokálu Lucinky "Marmelády" Vondráčkové a filmových opusů nejsrstnatějšího homosexuálního režiséra tuzemských luhů, hájů a gay barů Zdeňka Trošky naordinovat dokonce i kalibr z největších - televizní vaření Jiřinky Bohdalové.

Gruppen birthday party

22. listopadu 2010 v 17:04 | Alfi |  Člověčiny

Mám rád masové záležitosti. Hromadná shromáždění, masové konzervy, kuličky a vrahy, skupinový sex, opulentní oslavy narozenin. A když už slavit výročí zrození, tak rovnou pětinásobně. Zásadní problém ovšem spatřuji v pořízení pěti dárků najednou. Zejména pak pro člověka, pro něhož je nákup vánočních darů noční můrou podobného kalibru, jako pro silného alergika včelí bodnutí do špičky penisu. Jistě, mohl bych zakoupit pět lahví vysokooktanových nápojů, povolat svlékací dívku, případně pořídit cestovní obrázkové bible, nebo podobně praktickou záležitost, ale to by bylo příliš jednoduché. Nebudu se rozepisovat, jak nakonec mé presenty vypadaly. Nerad bych několik dalších let strávil v cele s nadrženým spoluvězněm za zády.

Volná zábava v areálu pivovaru probíhala v očekávatelném duchu. Hromady jídla, natřásání těl v rytmu více i méně populárních písní a především pivo zdarma způsobilo pokrytí pivovarského dvora natrávenými obsahy žaludků a co horšího - odcizení jednoho kolečka z manipulačního vozíku. Vskutku upřímně by mě zajímalo co s touto praktickou trofejí hodlá neznámý kleptoman provádět? Že by mu chyběla do sbírky nebo snad staví vozík na horskou dráhu? 

Pořadek musi byt!

7. listopadu 2010 v 21:27 | Alfi |  Člověčiny
Není nad to, občas se setkat se sousedy, poklábosit o stavu nemovitosti, neplatičích a nepořádku na chodbách. Ačkoli jsem v panelové residenci relativně čerstvým přírůstkem a své sousedy příliš neznám, dalo se s úspěchem odhadnout, že se večer bude odehrávat v duchu ryzí člověčiny. Diskutabilní návrhy řešení panelových trampot bych očekával spíše od seniorů, kteří mají celý den čas vymýšlet jednoduchá a nefunkční řešení, ale nakonec nejvíce překvapila žena z lidu středního věku, z jejíhož teplého lidského projevu, jsem pochopil, že se tu ještě zcela nezabydlela. Nicméně názor měla jasný: "Teda řeknu vám, já když jsem se sem přestěhovala, tak
mě teda překvapil ten příšernej nepořádek. To tam, kde jsem bydlela předtím, bylo sedm pater, ale měli jsme tam krásně čisťounko. Tady jsou jenom čtyři patra a pár partají, ale ten bordel co tady máte, no hrůza. U nás se třeba vytíralo dvakrát do týdne a když někdo neuklidil, tak platil pokutu. A taky jsme měli domovníka, kerej si to tam pohlídal, ten pořádek. Von vám za váma klidně přišel v osm večer, když někde našel třeba pavučinu. A stál nad váma, dokud ste to neuklidili. Já bych tedy byla pro, aby se tady taky platily ty pokuty. Voni by si to pak lidi rozmysleli."

Na příkladu této milé paní je vidět nejen to, jak mají někteří naši spoluobčané rádi pořádek, což je jistě chvályhodné, ale také to, že mnozí z nich stále smutní po socialistickém drilu a estébáckých manýrech. Představa, že si jako majitelé bytů budeme rozdávat finanční pokuty je pro mě poněkud tristní. Stejně tak bych nerad zažil situaci, kdy za mnou v osm večer přijde domovník a bude vyžadovat utření pozapomenutého smítka. Pořadek a disciplina sice musí byt, ale vocaď-pocaď . Tuším, že sázet na zdravý rozum nebude to pravé ořechové, ale budu v něj alespoň doufat. Třeba by pomohlo najmout uklízecí paní. Za sebe bych navrhoval onu osobu, která tak miluje vycíděné podlahy a blyštící se okna. Ona sama by spojila příjemné s užitečným a ještě by rozhojnila rodinný rozpočet. Osobně bych si za něco tak smysluplného s radostí připlatil.