Modrá je dobrá? A co zelená?

24. ledna 2011 v 20:01 | Alfi |  Z horší společnosti

Víkend nabídl řadu kulturně-společensko-sportovních povyražení. Od postávání u zimního stadiónu s kalíškem grogu v třesoucí se ruce, návštěvy cukrárny, sledování produktů továrny na sny až po návštěvu oslavy narozenin dvou největších konzumentů zelenkavého mozkomíšního moku z Božkova v okolí 100km čtverečních.

Původně jsem plánoval dojet na narozeninovou párty samochodem a dokonce jsem nabídl služby svého lehce amortizovaného vozidla široké obci přátel. Nakonec jsem ovšem kývl na nabídku přítele Musiluse a Roberta k nočnímu přesunu. Kdo by ostatně mohl odolat lákavé představě pětikilometrové procházky v mrazu po zledovatělé silničce?

V prastarém stavení, které odvážně poskytl ku potřebám orgií přítel Yan, jenž posléze lehkovážně odchvátal do města pod Ještědem a zanechal opileckou sebranku napospas jejich závislostem, bylo při našem příchodu již vše připraveno ke koncertu, který měl oficiálně zahájit oslavy Beryho a Kompota. Hudební těleso, jehož název byl natolik složitý, že bych si jej nezapamatoval ani střízlivý, vynikalo především osobou zpěváka, jenž vypadal jako homosexuální verze mladého Iggyho Popa. Kapela ovšem jako Stooges nezněla. U vytržení byli i němečtí přátelé oslaveneckého dua, kteří evidentně razili heslo punk is not dead. Zejména slečna se zplihlým čírem svým outfitem překvapila. Obzvláště roztrhané punčochy musely při mínus desítce zahřát.

Byl to milý večer a vydržel bych na místě jistě o mnoho déle, kdyby to vzhledem ke genderově nevyvážené sestavě nevypadalo jako v proslulém Gay Club Netvor. A protože se za ty léta, jež jsem se sebou prožil, moc dobře znám a vím, že se stoupající hladinou alkoholu v krvi začínám poněkud nesportovně obluzovat i zadané dívky a ženy, v rámci uchování dobrých vztahů jsem raději zavčasu povolal drožkáře.  

Přítel Robert, jenž rovněž využil možnosti přesunu do maloměsta, mě lámal k návštěvě vyhlášeného non-stopu, kde se nad ránem schází místní intelektuální elita debatujíce o smyslu života. Od tohoto lákavého nápadu mě zčásti odradila únava a zčásti Robertova příhoda z předešlé noci (nebo spíše rána?).

V tento moment by nebylo od věci předeslat, že Robert je postavy vypracované, povahy poněkud prchlivé a po jistý čas zastával funkci vyhazovače na diskotékách. Do našeho maloměsta zajíždí asi tak dvakrát do měsíce a podle toho jeho návštěvy vypadají. Ano, asi tak, jako kdyby měl následující den přijít nukleární armagedon. Inkriminovaný večer navštívil několik pohostinských podniků, poprvé se upřímně rozhněval, když ho nechtěli pustit na jakousi soukromou oslavu místních Romů. Podotýkám, že s jeho skinheadskou frizúrou by se jeho návštěva mohla brát jako provokace. Jako konečnou si Robert to ráno jako již tradičně zvolil zmiňovaný non-stop, kde si ho vzápětí velice oblíbil neznámý dvoumetrový opilec. Robert vydržel dlouho asertivně odrážet verbální útoky společensky znaveného basketbalisty, jenže znáte to, stokrát nic umoří i osla (nebo velblouda?). Robertovi nakonec jeho zkoušené nervy vypověděly službu a milého kolohnáta poslal poněkud nešetrně k zemi.

No zkrátka, na lekci z thajského kick boxu jsem měl tu noc příliš mírumilovnou náladu. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama