Únor 2011

Spěchej pomalu?

24. února 2011 v 20:47 | Alfi |  Alfi mudruje
Určitě znáte to antagonistické klišé o tom, že spěchat se má pomalu... Nehledě na to, že tomu, kdo tento výrok vymyslel, bych v časovém presu, který občas zažívám, nejraději nafackoval, cosi na této životní pravdě přece jenom bude.
Na vlastní kůži jsem to pocítil dnes ráno, kdy jsem se chystal do zaměstnání budovat kapitalistické hodnoty. Navzdory vskutku nehezké časné hodině jsem krokem svižným a optimistickým sestupoval dolů po schodišti, v uších album Wake up od kapely Boo Radleys. Rozrazil jsem domovní dveře a liboval jsi, jak to dnes jde jak po drátkách, a kterak jsem i přes pozdní ulehnutí na lože dokázal opotřebované tělo vyburcovat k časnému stávání. Ve stejné chvíli, kdy jsem se mazlil s myšlenkou na časovou rezervu, kterou jsem vytvořil ještě časnějším vstáváním, než tomu bývá obvykle, a jak s ní v kanceláři naložím, jsem ucítil neurvalé škubnutí v uších. Pecky sluchátek se naráz odšpuntovaly a odepřely mi poslech, jenž mě měl pohánět ke klusu vstříc novým pracovním úspěchům. Po ohledání nepěkně zkoušených sluchátek jsem postrádal na sluchátkách obě molitanové krytky. Jednu jsem relativně rychle našel pod sebou na podlaze. Druhá však nebyla k nalezení ani po zevrubném prohledání terénu. Když už jsem se smiřoval se ztrátou důležité součástky kvalitního poslechu a oblékl si svršky, které jsem v marné snaze nalézt kus několikráte prokletého molitanu svlékl a prohledal, nalezl jsem molitan ve svém uchu. Podíval jsem se na hodinky, abych se ujistil, že ani tentokrát nebudu v zaměstnání pochválen před slavnostně nastoupenou pracovní jednotkou.

Rekonvalescenční víkend?

20. února 2011 v 20:05 | Alfi |  Člověčiny
Ano, minulý víkend byl zlý. Plný hříšnosti, prostopášnosti, alkoholu i dalších látek, o kterých bych raději kvůli vlastní prozatímní právní neposkvrněnosti (těch čtrnáct dní ve vojenském arestu se snad nepočítá) pomlčel. V neposlední řadě to byl víkend finančně náročnější, než kdybych vzal celé rozvětvené příbuzenstvo do prvotřídní restaurace na krevetový koktejl a steak z argentinského skotu. A to už vůbec nemluvím o bolesti na těle i na duši. Proto jsem hned zkraje následujícího víkendu oslyšel pozvání přítele Beryho do restauračního zařízení IV cenové skupiny a věnoval se raději filmovému umění. V sobotu a v neděli jsem si pak místo pivního festivalu v areálu kočičího pivovaru naordinoval návštěvu ratolestí. Když to ale s odstupem času srovnávám, byl jsem v neděli možná v horším stavu, než kdybych provedl další alko-restart. Tak vám nevím, jestli jsem to s tou abstinencí nakonec malinko nepřehnal.
A ještě k tomu filmovému umění. V pátek jsem si do bytu skrze TV obrazovku připustil Divného týpka (v originále Gentlemen Broncos - ty české překlady mě vážně iritují, kdo to wtf vymýšlí) od Jareda Hesse, režiséra, který má na svědomí mého oblíbeného Napoleona Dynamita. Na portálu CSFD si prozatím poslední Hessův film vysloužil extrémní reakce. Od nadšených ovací po zhnusené škleby. Osobně mám tyhle weird příběhy plných loserů, pomatenců a úchyláků rád. Gentlemen Broncos si navrch dělá legraci z fanoušků sci-fi. Takovejch těch pomatenců co chodí na srazy a křty sci-fi knih a filmů v infantilních kostýmech. A tohle rýpnutí do řad scifistů je mi, jakožto člověku, co nikdy nedokázal pochopit to zalíbení v Star Treku, Hvězdných válkách a podobných hovadinách, navýsost sympatické. Jasně, v Gentlemen Broncos Hess tak trochu vykrádá sám sebe, ale to mi až tolik nevadí. Z jeho filmu je přes všechny ty odsudky cítit talent, nekonformnost a cit pro výtvarno. Navíc neschází příběh, i když poměrně jednoduchý, hektolitry růžových zvratků a létající jeleni.

Víkend vinných vášní

16. února 2011 v 18:38 | Alfi |  Člověčiny

Bez vytáček přiznávám, že to byl přesně ten druh víkendu, kdy toho vypijete a vykouříte víc než je tělu milé, urazíte pár lidí, uděláte několik nemravných návrhů a odpoledne se vzbudíte a v hlavě máte kovodílnu za plného provozu. Pohled do peněženky vás rozpláče a navrch zjistíte, že jste přišel domů oblečený jen zpolovic. Kocovina vám zakroutí mozek do tvaru srolované palačinky a to tu zatím mluvím jen o fyzických projevech a nikoli o kocovině morální, pro níž je slovo dekadence jen nevinným dětským slůvkem z pískoviště. Je to jeden z těch kalných dnů, kdy nemám daleko k přijetí utopického závazku doživotní abstinence. Vím, že to za pár dnů nebude tak horké, nicméně alespoň uvažovat o střídmějších dávkách ethanolu by od věci nebylo. Představa těch miliónů zničených mozkových buněk totiž doslova bolí.

V Montgomery bijou zvony aneb nejděsivější píseň éteru?

11. února 2011 v 20:43 | Alfi |  Člověčiny

Občas se stane, že mé spaní je po ránu tvrdší než můj prostřední úd. Z toho důvodu mě ráno budí mimo mobilního telefonu i rádio. Pro jistotu! Vlastně ani nevím proč, mám na přístroji k buzení navolen Český rozhlas 2 alias Praha alias nejnověji Dvojka (vskutku osobité pojmenování). Přitom jsem tuhle stanici jinak schopen snést nanejvýš při poslechu zpráv. I když půlhodinka dechovky, Jan Rosák, nebo pořad o problémech s prostatou také nejsou k zahození. Hudební náplň stanice je ovšem něco naprosto neuvěřitelného. Vyvolává mi ve tváři podobně inteligentní výraz, jako Jacku Nicholsonovi na samém závěru Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Nic proti hudbě pro starší a pokročilé, koneckonců řada z vás se dřív nebo později chorobami a demencí požehnaného věku rovněž dožije (ti šťastnější z nás se zavčasu ufetují či usouloží k smrti), ale vyslechnout si v půl sedmé ráno oblíbenou píseň českých táboráků Montgomery hraničí s psychickým terorem. To má střední a starší generace skutečně natolik vytříbený hudební vkus? V tom případě se už moc těším, co mě probudí příště. Na druhou stranu, když tak nad tím uvažuji, možná je to celé záměr, pouštět k dobrému jitru písně, které mají moc vás doslova nadzvednou z postele. Pakliže je to myšleno takhle, svůj účel Montgomery splnila dokonale. Skromně navrhuji nazvat ranní vysílání Českého rozhlasu 2 "S Dvojkou proti pozdním příchodům".

Btw, nedávno jsem vyslechl rozhovor s programovým ředitelem Dvojky a ten k tématu zmínil, že jeho stanice vysílá to nejlepší z české hudby za několik desetiletí zpět (už jen ten samotný výrok zavání třeskutou originalitou). Ale v playlistu prý mají i řadu slovenských, italských a španělských evergreenů. Soustředí se prý především na písně s pozitivní atmosférou, což je mimochodem další neuvěřitelná perla. Docela by mě pak interesovalo, kdeže jsou ty rádia, která hrají negativně naladěné písně. V rámci emotivního jing-jangu bych si některé z nich rád občas naladil.  

Každá změna je k horšímu aneb Peter Griffin útočí (na mé nervy)

3. února 2011 v 21:40 | Alfi |  Člověčiny

K Vánocům jsme dostali nového šéfa. A aby byl jeho nástup do funkce dostatečně viditelný, první co nový boss vymyslel, byla akce Kulový blesk po kancelářsku. Po mnoha letech jsem byl nucen se odstěhovat od kolegy Kulturisty, s nímž jsme si vytvořili dokonale funkční symbiózu. Bude se mi po něm stýskat. Mé nejhorší noční můry se brzy staly realitou. Jako nového soudruha ve zbrani jsem vyfasoval tu nejhorší možnou variantu. Odcházím do koutku a přerývaně vzlykám. Proč? Za co? Co jsem komu udělal? To je odměna za mé věrné služby firmě?

Můj nový kolega, představte si reálnou verzi hlavy rodiny ze seriálu Griffinovi. Obdobná fyzická konstituce, stejně nesnesitelný, jediný rozdíl je, že na rozdíl od seriálu se vůbec nesměji. Tak to je můj nový přísedící, pan Griffin. Znáte ten pocit, když je vám někdo tak "sympatický", že těžko snášíte jakékoli jeho tělesné projevy? A teď si představte, že pan Griffin neustále vzdychá, ťuká prsty do stolu, občas si píská a navíc jeho zpuchřelé sandále pod tíhou 150kg vydávají nelidské zvuky. A to ani nemluvím o tom, že každá jeho poznámka by u psychotického zabijáka posloužila jako záminka k vraždě, nebo přinejmenším k brutálnímu mučení, v němž by důležitou úlohu hrál extrémně vyvinutý Afroameričan nakažený virem HIV, letlampa, kleště a tygří mast.

Takže, kdyby mým potenciálním čtenářům bylo divné, že dlouho nepřispěji žádným článkem, bude to nejspíš tím, že jsem změnil bydliště. Akorát ještě nevím jestli to budou jen Bohnice, nebo rovnou Pankrác.