Spěchej pomalu?

24. února 2011 v 20:47 | Alfi |  Alfi mudruje
Určitě znáte to antagonistické klišé o tom, že spěchat se má pomalu... Nehledě na to, že tomu, kdo tento výrok vymyslel, bych v časovém presu, který občas zažívám, nejraději nafackoval, cosi na této životní pravdě přece jenom bude.
Na vlastní kůži jsem to pocítil dnes ráno, kdy jsem se chystal do zaměstnání budovat kapitalistické hodnoty. Navzdory vskutku nehezké časné hodině jsem krokem svižným a optimistickým sestupoval dolů po schodišti, v uších album Wake up od kapely Boo Radleys. Rozrazil jsem domovní dveře a liboval jsi, jak to dnes jde jak po drátkách, a kterak jsem i přes pozdní ulehnutí na lože dokázal opotřebované tělo vyburcovat k časnému stávání. Ve stejné chvíli, kdy jsem se mazlil s myšlenkou na časovou rezervu, kterou jsem vytvořil ještě časnějším vstáváním, než tomu bývá obvykle, a jak s ní v kanceláři naložím, jsem ucítil neurvalé škubnutí v uších. Pecky sluchátek se naráz odšpuntovaly a odepřely mi poslech, jenž mě měl pohánět ke klusu vstříc novým pracovním úspěchům. Po ohledání nepěkně zkoušených sluchátek jsem postrádal na sluchátkách obě molitanové krytky. Jednu jsem relativně rychle našel pod sebou na podlaze. Druhá však nebyla k nalezení ani po zevrubném prohledání terénu. Když už jsem se smiřoval se ztrátou důležité součástky kvalitního poslechu a oblékl si svršky, které jsem v marné snaze nalézt kus několikráte prokletého molitanu svlékl a prohledal, nalezl jsem molitan ve svém uchu. Podíval jsem se na hodinky, abych se ujistil, že ani tentokrát nebudu v zaměstnání pochválen před slavnostně nastoupenou pracovní jednotkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama