Samurajova pomsta za zdolání Studence

1. března 2011 v 19:20 | Alfi |  Po venku

Stačil jeden víkend, aby mi otrnulo a už se opět vrhám do víru víkendových nocí. Pátek byl chudý jak na společnost, tak na míru konzumace. To druhé proto, abychom byli s přítelem Reném čerství na sobotní rajz. Ráno po čtyřech dvanáctkách, které postrádaly chuť pivních euronorem nebolí. Letmý pohled do "Ksichtíknihy" prozrazuje, že Pupík s Lídou měli stejný nápad jen jeho realizaci naplánovali o pár hodin později. Po krátkém žhavení drátů se domlouváme na společné návštěvě luhů a hájů. Výlet nezačíná úplně nejlépe. Nejdříve Lída a pak já končíme v bahenní lázni. Na rozdíl od Lídy, která zapadla oběma nohama a tudíž je její postižení symetrické, já vypadám se svou jednou nohou utopenou v hnědé tekutině mnohem extravagantněji. Rozhledna Studenec zdolána, horký čaj s lihovinou vypit, sušenky snědeny, mise splněna.

Večer zakončujeme v pivovarské restauraci. Itinerář je následující: tmavý Stout, žebírka, čtrnáctka Samuraj, Studentská desítka na vydechnutí a jako zlatý hřeb večera Quarterback, pivo, které se chlubí osmi procenty alkoholu. Osobně na mě působí lehce euforickým dojmem, rozhodně podle toho vypadá následný rozhovor s taxikářem. Ráno sice hlava bolí jen symbolicky, leč vnitřnosti se po pivně-gastronomické prověrce bouří.

Ale zpět do restaurace. Kde jinde člověk potká dlouho (i krátce) neviděné přátele a známé, než v hospodě. Hned na baru mé oko spočinulo na postavě mého bratrance, kterak hrdinně zápasí s půllitrem a o kus dál sváděl lítý boj Krákora, týpek, který jako jeden z mála emigroval nikoli na západ, nýbrž na východ, konkrétně do slovenské Trnavy. Bude to už nejméně 10 let, co ho ten bláhový nápad napad. Od té doby se mu narodili dva česko-slovenští mulati a on je dle vlastních slov šťastnej parchant. Přejme mu to. Další geroj, jehož nebylo možno přehlédnout, byl přinejmenším 150 kilový zápasník sumo, jenž ovšem disponoval výrazně slovanskými rysy. Onen muž hřmotné postavy už na první pohled potřeboval delší triko. Minimálně ke kolenům, aby mu nevykukovalo břicho, které se mocnou silou gravitační sunulo až k rozkroku. Dlouho jsem neviděl tak vypracované tělo, říkám Pupíkovi. A on na to: toho chlápka znám, to je Tomáš H. V tu chvíli mi scvakly mozkové konektory. Ta chodící reklama na francouzské výrobky z pryže byl můj bývalý spolužák, s nímž jsem osm let navštěvoval základní pilíř školství. Že jsem ho nepoznal omlouvá vedle toho, že jsem jej řadu let nepotkal, především fakt, že během nich se jeho objem znásobil hned několikrát. Jen netuším, jestli on poznal mě, jelikož mých ideálních 75kg je stejně jako hustá kštice už jen nostalgickou vzpomínkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama