Větrné, písečné a mnohé jiné smrště

11. dubna 2011 v 22:17 | Alfi |  Po venku

Zatímco nad Germánií zuřila písečná bouře, v Česku se držíme tradičně při zemi a stačil nám pouhý nárazový vítr, který bral popelnice, domácí zvířátka a děti do dvaceti kilo. Do restaurace jsem dorazil, jak Amundsen na jižní točnu jen s vypětím posledních sil. Na druhý den byl naplánován výlet na skalní hrad Sloup a proto jsem odešel dřív, abych se paradoxně zastavil v non-stopu, kam chodí kamarád Robert cvičit kickbox a který jsem nenavštívil asi tři roky. Jakmile jsem vstoupil mezi štamgasty, ihned na mě poznali, že jsem tu nový a tak si mě náležitě předcházeli. Slečny na mě šilhaly znaveným zrakem a chlapci mě oproti očekávání nechtěli inzultovat a naopak si někteří se mnou hezky popovídali o důchodové reformě, situaci na kapitálovém trhu a nových metodách samohany. Jako třeba bratr Anebona Hustolese, který v té hříšné sluji vypadal navzdory rodové přítulnosti k alkoholu, jako jeden z bystřejších prototypů místních humanoidů.

Po pivních lahůdkách, které jsem zkonzumoval v předchozím podniku, bylo logicky nemyslitelné, abych své vnitřnosti proléval sprostým europivem a tak jsem prozíravě přesedlal na ethanolové životabudiče, stejně jako přítel Ricchi&Poveri se svou suitou groupies, jejichž oči měly takový lesk, až jsem je podezříval z používání okeny.

V opozici k původním záměrům jsem dopoledne měl co dělat, abych vůbec vstal, uvařil si nudlovku a neoblékl si triko naruby. Na hradbách Sloupského hradu sice byly nápisy, které zakazovaly cokoli odhazovat mezi plebs do podhradí, jelikož bychom mohli někoho nehezky zranit, nicméně pevně doufám, že obsah mého žaludku vypadal zezdola, jako nevinný aprílový deštík s vůní natráveného mozzarellového salátu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama