Litoměřický kořen 2011, příští rok plnoletý

8. července 2011 v 22:00 | Alfi |  Kultura za 500

Ačkoli to ještě před pár lety vypadalo s litoměřickým festivalem bledě, Kořen - slovy Bliona a kouzelného dědečka z Hradu - jede dál! Šéf festivalu, muž s tajemně zachmuřenou tváří, Michal Hanzl si úmysl nechat skončit na úbytě jeden z nejúžasnějších festivalů tuzemska ponechal do příští pětiletky a já mohl již posedmnácté vyrazit na Střelecký ostrov pokoušet hranice možností lidského těla.

Ano, jsem si vědom faktu, že hudební festival by měl být alespoň z deseti procent o hudbě. Pro mnohé z nás se ovšem Kořen už v dávnověku stal místem setkávání a hudba jeho soundtrackem. Najdou se mezi námi i tací, kteří za celý víkend nevystoupají z pivního stanu po strmých schodech amfityjátrového typu. Někteří dokonce kdysi navrhovali uspořádat festival bez kapel. Smělá myšlenka. Není se proto vůbec co divit, že ne nepatrná část mých přátel pojala návštěvu Kořenu ve stylu: Předvečer soudného dne. Ale neradujte se předčasně, nikdo nakonec neskonal, ani se nepřiotrávil alkoholem či jinými substancemi.

Již několik let nazpátek obvykle můj pobyt na Kořenu vypadá následovně. V pátek takzvaně přepálím start a v sobotu pak trpím jak nebožák, kterému ve starém Egyptě provedli operaci mozku za plného vědomí kamenným nebozízkem. Většinou nepomáhá ani pokus o utonutí v coby kamenem dohodil Labi, jelikož alkoholové plyny mému tělu nedovolí klesnout na kamenné dno.

Tento rok byl ale výjimečný (a tím nemyslím počasí, jelikož to bylo naopak tradičně hnusné). Ačkoli jsem své útroby ani v nejmenším nešetřil, sobotní ráno bylo milosrdné a jasné, jako kázání Tomáše Halíka. Kdybych nebyl na festivalu, skoro bych řekl, že jsem se cítil jako rybička (nikoli ovšem jako ten nebohý nafouknutý sumec, co ho Kukura ráno vytáhnul z Labe). Když ani k polednímu kocovina nepřicházela, téměř se mi po ní zastesklo. Ale co si počít s nenadále nabytou kondičkou? Co třeba přepálit i sobotní start? Začal jsem tedy neohroženě čtyřmi plzničkami ve vyhlášeném pajzlu Čingis. Ale co to bylo proti bohatýrovi Kukurovi, jemuž ani spánkový deficit nebránil prokládat tekuté zlato z Plzně tekutým stříbrem z Valašska a povyprávět příhody z mládí, jejichž společným jmenovatelem byly tepláky s vytahanými koleny a kradené motocykly. Ach ta nostalgická popolední nálada. Jako odměnu jsem si po delikatesním pečeném ovarovém kolenu naordinoval v cukrárně kafíčko a paříž. Že nepřišla kocovina v sobotu se dalo brát jako zásah shůry (kdybych ovšem nebyl zapřísáhlým agnostikem), co ale už podezřelé bylo (víc než vysokoškolský diplom a finanční konto ex premiéra Grosse), že se kocovinka nedostavila ani v neděli. A to ani po požití libanonského kafete pana Pičuse, které chutnalo, jako by si v nich vymáchal ponožky pan Šáťa, který shodou okolností v čajovém stanu onu noc přespával.

Ale nechme tyto světské starosti stranou a věnujme se něčemu méně přízemnímu. Jaký bych to byl kulturní ignorant, kdybych nezmínil těch několik hudebních ansámblů, jež se mi podařilo během pokusu o selfdestrukci spatřit a opatřit je bystrými a trefnými popisky.

Už při letmém pohledu do programu jsem si povšiml až na dvě výjimky (Mariahilff a Dos Hermanos z Dojčlandu) absence zahraničních souborů a vůbec příklon k úspornější dramaturgii. Michal Hanzl udělal bezpochyby rozumný krok, aniž by tím festival ztratil na atraktivitě a návštěvnosti. Osobně se bez mutujících Mongolů a Vídeňáků troubících do uslintané tykve obejdu a festivalovému rozpočtu to jistě pomůže.

Tento rok jsem měl v merku několik jmen, jejichž koncerty se mi podařilo více méně absolvovat.
Nemohu samo sebou nezmínit více i méně trapné vystoupení divadla Sklep a koncerty stálic typu Trabandu a zejména Neočekávaného dýchánku, pro nějž je Kořen domovskou scénou. Zejména Antonínovy odvážné pokusy narušit metalovou kytarou židovsko-balkánsko-žižkovský wall of sound a extravagantní outfit a divé tance zpěvačky Zuzany pobavily a zároveň přinutily k zamyšlení nad úlohou choreografie v rockové hudbě.

Vinyl Půlnoci vyšel nedlouho po sametové revoluci a patřil mezi sjížděné více než svahy Kitzbühelu. Původní Půlnoc, v níž hrál Mejla Hlavsa, se v devadesátých letech rozpadla dřív než se mi podařilo navštívit jejich koncert. Reunion na pódiu litoměřického amfityjátru byl skvělou příležitostí zjistit, jak to kapele šlape po téměř dvaceti letech od jejich zániku. A šlapalo. Fascinující bylo zejména sledovat s otevřenými ústy Jiřího Křivku, jehož hra na kytaru se pohybovala na hraně originality a instrumentální onanie. Kapelu Midi Lidi bych si ještě před pár lety na Kořenu těžko dokázal představil. Opět se ukázalo, že publikum kořenového typu je otevřené a tolerantní a kraftwerkovský sound a homosexobuzo tanečky pana principála sluplo i s pomyslným navijákem. To vystoupení mých vulgárních oblíbenkyň Čokovoko mělo rozporuplnější reakce. Zapšklý purista v publiku se podivoval, že za tohle je někdo ochoten platit. Na druhou stranu našlapaný kotel pod pódiem hovořil jasně ve prospěch většinové opozice (je tohle slovní spojení vůbec možné?), která se bavila texty o menstruaci, vymetání roury zubním kartáčkem a dalšími nosnými tématy ze života žen a dívek. Závěrečná kapela-projekt Dva, vnesla do areálu opět ducha serióznosti, což bylo dozajista dáno i tím, že jejich textům nikdo nerozuměl, jelikož je zpívají v jazyce, který si sami vymysleli. Nicméně jako tečka sobotního programu dokonale vypointované.

Nedělní ráno přineslo dlouho očekávaný liják. Řeknu vám, nic se nevyrovná usínání za zvuku tisíců kapek dopadající hlučně na plachtu stanu. Návrat Kahyovým archivním Favoritem v barvě saka polistopadového podnikatele proběhl bez zádrhelů a navzdory mému nadstandardně dobrému fyzickému stavu jsem se v panelové residenci poctivě restauroval nejen celou neděli, ale i značnou část pondělí. Důsledkem tohoto nikoli raketového startu do nového týdne je i tato značně opožděná reportáž psaná v postdeliriu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vladimír Sotak Vladimír Sotak | 13. února 2012 v 22:54 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama