Festivalová sezóna

5. srpna 2011 v 21:09 | Alfi |  Kultura za 500
Jelikož jsem člověk veskrze kulturní, občas si neodpustím kvalitní zábavu. A když se řeknou prázdniny, jedním dechem je nutno dodat festivaly. Tento rok jsem vedle tradičních destinací rozšířil své obzory i o doposud neobjevené.


Fluff Fest - Rokycany
Na největší hardcore fest široko daleko, kam se sjíždějí tisíce fandů hc/punk/metal muziky z celé Evropy, jsem se svezl s populární skupinou Kiss Me Kojak, která na Fluff dostala pozvánku. Revanšem za volný vstup jsem kapele dělal po večerech groupie, nosil na pódium nápoje, tahal proklatě těžké bedny a sháněl kořalku pro ztrémovaného Hukota, což bylo v areálu takřka straight edge festivalu problém, který se ovšem elegantně vyřešil tím, že jsme si vezli zásoby vlastních životabudičů. Padesátiprocentní mok meruňkovicového typu dostal Hukota do záviděníhodné formy a koncert tím nabral tak potřebné grády.


Jelikož jsem vyrostl na pribináčcích a kapelách typu The Clash, Pixies, Sonic Youth či Hüsker Dü, ocenil jsem na Fluffu spíše party, jejichž zpěváci se nesnažili pozvracet mikrofon. Zaujali určitě Cheap Girls, na nichž bylo zajímavé mimo jiné to, že žádnou dívku v sestavě neměli, natož levnou. Nejvíc jsem se ale těšil na set Joea Lallyho z Fugazi, kterého jsem trapně rozpoznal až ve třetině koncertu. Hárkoráře ovšem plešatý pán, který spolu s Fugazi udělal pořádně hlubokou brázdu do punkového análu, zajímal asi jako finský crust Dalibora Jandu.


Opravdu vypečená však byla pokoncertní noční show v Tent stage. Diskotéka na Fluffu je tradicí, nicméně skutečnost překonala ty nejděsivější apokalyptické vize. Představte si pařit drsné pokérované hardcoreové obecenstvo, které obvykle tvrdošíjně odmítá hodnoty konzumní majority, na ten nejpokleslejší dancefloorový škvár, jaký si jen lze představit. Třikrát uf&bhléé! S chlapci z KMK jsme proto zvolili alternativní cestu zábavy a zašli se podívat na taneční set Kanaďana Jefa Barbary do filmového stanu. Na místě už kroutil kyčlemi minimálně na čtyři procenta zahřátý umělec černošského typu. Oproti paralelně probíhajícím diskohrátkám byly homo tanečky na podkladu elektropopového diska ryzí intelektuálštinou. Zábavné bylo sledovat, jak tamní publikum přistoupilo na Jefovu homosexoteplobuzo hru (copyright by Kahy), šmátrali mu po nohách zvedali jej do výše a občas někdo prubnul i stagediving. Zkrátka dokonalá ukázka tolerance. A tak to má být! Jefík se nestačil divit.

Chabou náplastí za diskotékový teror se ukázala být návštěva záškodnického stánku, který jsme našli za branami festivalu. Svorně jsme zhltli po klobáse nevalné chuti, která se svým nízkým podílem masa mohla klidně považovat za vege specialitu a odkráčeli se zastydět do spacáků.


SWK fest - Červeněves
Týden na to hráli Kožaci na festivalu, jehož název si do nejdelší smrti nezapamatuji ani kdyby mě za varlata věšeli. Údajně má prý cosi do činění s kultovním seriálem čínské (nebo korejské?) provenience, kde herci létali s opičími ksichty po obloze a prasata narvaná v asiatský kroj byla necitlivě zesměšňována. Sun Fu Kung fest? Kung Pao Wu fest, nebo Kung Fu Fest?


Důležité nakonec bylo hlavně to, že jsme festival ve vesnici kousek od Nového Bydžova (jejíž název si do nejdelší smrti nezapamatuji ani kdyby...) na pozemku starého mlýna našli. Hovořit o festivalu je možná poněkud nadnesené, ono se spíše jednalo o zahradní mejdan a kdyby nelilo jak z protržené konve, byl by to mejdan naprosto bezchybný. Naštěstí však byly po ruce párty stany, kde se před nepřízní počasí dalo pohodlně skrýt a za vydatné asistence místního - a dlužno podotknout - vcelku pitelného piva (kdybyste mě věšeli za vyvíteco, tak si nevzpomenu na značku), pohárků medoviny a kouzelného býlí na chlad zapomenout.


K tanci a poslechu zanotovali populární kapely Lyssa, Aran Satan, Unkilled Worker Machine, již zmiňovaní KMK, Píča z hoven a Vlož kočku. Zaujala zejména Píča z hoven. Nejen pro svůj sofistikovaný název, ale i pro slogany typu Nestrkej hlavu do igelitky. Po skončení živé produkce se ještě dlouho skotačilo na hudbu linoucí se z jakési kouzelné placaté skřínky, které se, jak jsem vyzvěděl od místních vzdělanců, říká noutbůk, nebo tak nějak.


Creepy Teepee - Kutná hora
Následující den jsme se ve složení můj mladší (leč staře vypadající) bratr, Kompot a má maličkost rozjeli směrem Kutná hora, kde jsme s výjimkou Kompota, který druhý den plánoval odjet do úplně jiné Hory, kterou najdete na samé hranici civilizace na jistém poloostrově, kde Albánci, Srbové a jiné spřátelené balkánské národy dávají kulometnými dávkami dobrou noc a kde kritizovat místní fotbal se vyplácí asi jako promiskuita ženám v Iráku, chtěli navštívit závěrečný den festivalu Creepy Teepee.

Po dvou vegetariánsko-veganských festivalech jsme se tuze těšili na tradiční nedělní oběd, který měl zklidnit naše těžce zkoušené útroby. Navštívit v Kutné hoře restauraci U hrnčíře se ukázalo jako skvělá volba. Slušná plzeň, svíčková i vepřová v restauraci v historickém centru za překvapivě rozumný peníz. Hned po chrámu svaté Barbory, Kostnici, Jezuitské koleji a sex-shopu u Dominiky doporučuji vřele k návštěvě.

Festival Creepy Teepee se vyznačuje především tím, že návštěvníci náruživě soutěží o titul nejextravagantní model festivalové sezóny. Mohu zodpovědně říci, že mnohé z nich by úspěšně zabodovali i na našich pověstných maringotkových dýcháncích z poloviny devadesátých let. Vtipné je, že zatímco my jsme retro oblečky brali jako maškarní doplněk, návštěvníci Creepy Teepee je berou evidentně vážně. Mimo to lze ale mezi záplavou seconhandových modelů a čudlíkových experimentátorů narazit i na skutečně zajímavá jména. Jelikož jsme s bratrem absolvovali pouze část neděle, která byla dle mého soudu a vkusu nejzajímavější (a nejpřístupnější), mohu vyzdvihnout toliko radioheadovským odérem načichlé De La Montana a pak především The Thermals. Druzí jmenovaní byli právě tím, co nás znavené po kung fu mejdanu dokázalo přilákat. Trio s dívkou baskytaristkou, výtečným zpěváko-kytaristou a bubeníkem s přesným a důrazným úhozem předvedlo stručnou leč výživnou indie-punkrockovou show. Nic nescházelo ani nepřebývalo. Hit střídal ještě větší hit a areál bývalého pivovaru se naplnil pozitivní energií.


Následující Dirty Beaches a Xiu Xiu jsme kvůli značné fyzické opotřebovanosti k naší škodě vynechali a vydali se cestou suchou a místy i značně vlhkou směr drsný sever, směr tvrdá realita.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama