Okraden za bílého dne (na dětském hřišti)

8. srpna 2011 v 12:11 | Alfi |  Z horší společnosti

Za svůj život jsem byl okraden - co si pamatuji - pouze dvakrát. Jednou to bylo v Rumunsku přímo na ulici, kdy mi zruční kapsáři zcizili peněženku. Naštěstí to bylo dva dny před návratem domů, takže v portmonce příliš hotovosti nebylo. Štěstí v neštěstí navíc bylo, že mi měl, kdo půjčit (díky Roberte).

Ale o to tady nejde. Nezáleží na tom, kolik vám kdo uzmul, jestli toho bylo za dvě stovky, nebo to byly tři měsíční platy, jde o ten pocit. Být okraden není nic příjemného, cítíte se mizerně, ztrácíte iluze o bližních svých, ztrácíte nevinnost. Cítíte vztek a bezmoc. A to tu mluvím o blbý krádeži. Jak se asi musí cítit lidé, kterým vykradli byt, nebo žena, která byla znásilněná. Ne nejsem příznivec extrému ani jednoduchých řešeních, ale nejsem ani zastánce salónního humanismu. V takových chvílích si člověk snadno řekne, že ten středověk se všemi těmi pranýři a usekanýma chmatáckýma rukama měl cosi do sebe.

Abych to nezamluvil, obětí druhé krádeže jsem se stal včera. Byl jsem s dětmi na hřišti a jelikož je v létě potřeba dodržovat pitný režim, měl jsem s sebou kovovou láhev jedné nejmenované švýcarské značky, kterou jsem před krátkým časem zakoupil v dobré víře, že ušetřím přírodu, tím že omezím nakupování PETek. Láhev jsem odložil několik metrů od prolézaček na celkem viditelné místo. Když jsem se po několika minutách a po žádosti mladšího ze synů o napití otočil, modrá butylka s bílým helvetským křížem na svém místě už nebyla. Možná někdo namítne, že jde o prkotinu, ale i když pominu cenu, která rozhodně nízká nebyla, opět jsem zažil ten sžíravě nepříjemný pocit. Navíc, být okraden v Rumunsku na ulici, to jaksi patří k tamnímu koloritu, ale stát se obětí krádeže na dětském hřišti v Česku je poměrně nečekaná zkušenost. Nechci popírat presumpci nevinny, nicméně .... "vtipné" je na celé situaci fakt, že když jsem si zpětně vybavoval, kdo se kolem nás v té době pohyboval, byli to tři panové v letech s vnoučaty, do kterých by to samozřejmě nikdo neřekl. Jasně, mohlo to být i nějaké děcko, které nepozorovaně proběhlo kolem, ale intuice mi napovídá, že to byl jeden z těch solidně vypadajících pánů.

Nejsem příznivec všudypřítomného dohledu Velkého bratra, ale kamery na dětských hřištích pochopit dokážu. A jelikož jsou nainstalovány i na tomto hřišti, vyrazil jsem na Policii, abych si už jen spíše ze zvědavosti potvrdil, popřípadě vyvrátil své domněnky o morálce solidních pánů v letech. A aby té smůly ten den nebylo málo, při rozhovoru s policistou na služebně jsem byl ujištěn, že jedno z mála míst, kam na hřišti nedosáhnou kamery, je právě lokalita, kde jsem byl okraden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama