Polsko 2009 / Volume 5

6. srpna 2011 v 22:10 | Alfi |  Po venku
Výlet
Při průjezdem sousedního Dziwnova jsme si všimli flotily pseudohistorických plavidel a tak jsme jeden den naplánovali výlet lodí po moři. Vzhledem k tomu, že se naše dovolenková eskadra vyznačovala mimo jiné tím, že byl neustále někdo nemocný, tak jsme vyrazili v sestavě Kamila + Jirka a já s Markem. Hned na začátku jsem sice byl vystaven lítostivým atakům Marka, který si zapomněl v kempu jednu část ze svého zbožňovaného pirátského převleku, který jsme mu den před tím zakoupili na místní kolonádě-tržišti a to plastikového háku místo ruky. Vzhledem k tomu, že jsme měli na pěší přesun do 3km vzdáleného přístavu asi tak půl hodiny, odolal jsem emocionální síle jeho pláče a nevrátil se pro hák s poukazem na to, že nám jinak loď uplave. Pořád měl ovšem Marek kostlivcovu masku, pirátský šátek a několik nezbytných zbraní.


Maškarní převleky jsou na polských korábech vítány.

Po víc než kvapném příchodu do přístavu jsme zjistili, že "naše" loď jaksi nepremává. Další loď jménem Korzár vyplouvala za tři čtvrtě hodiny a neplula po zálivu, nýbrž na širé moře.


Ačkoli jsme se s Kamilou obávali, že dvě a půl hodiny oproti původní hodince a půl bude na kluky moc, nakonec se to ukázalo tak akorát. Při vstupu na ve žlutomodři vyvedenou loď jsem si nemohl nevšimnout sochy piráta, která vypadala naprosto identicky jako socha piráta u vchodu našeho kempu (proč tam byla socha piráta, když se kemp jmenoval Wiking, jsem doteď nepochopil). Nejspíš se jednalo o dílo jakési manufaktury na výrobu pirátů.


Tenhle pán byl všudypřítomný (a ehm, abych nezapomněl, náš kemp měl i vlastní maják). Na rozdíl od piráta a jeho věrného vlčáka paní pod slunečníkem nebyla umělá.


První, co jsme na palubě lodi podnikli, byl nákup pochutin pro děti a pivního moku pro dospělé v lodním baru. Druhé pivo už jsme ovšem nedali, ačkoli kymácení lodi na otevřeném moři by následky našeho popíjení lehce skrylo. Opile při chůzi vypadali všichni včetně dětí. Lahůdkou pak byla návštěva lodních WC, zejména trefit se do mísy se ukázalo jako nadlidský úkol.

Po nezbytném pózování Jirky a Marka u kormidla a vtipkování s posádkou na téma vlivu Jožina z bažin a Rumcajse s Mankou na polskou kulturu, jsme dorazili zpět do přístavu. Naše plány dát si v Dziwnově něco chutného, nejlépe nějakou rybí specialitu, zhatila únava našich ratolestí. Naštěstí autobus jel téměř vzápětí a dokonce se nám řidiče podařilo přemluvit, aby nás vysadil před kempem a nikoli na zastávce, která byla poněkud neprakticky umístěna na druhém konci městečka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama