Květen 2012

David Byrne is genius!

26. května 2012 v 23:37 | Alfi |  Kultura za 500
Aby si snad moji milí čtenáři nemysleli, že jsem pouhý negativní chrlič jedovatých slin, dnes si vyzkouším roli nekritického fanouška.

O tom, že Talking Heads jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel, jsem už psal. Jejich někdejší frontman David Byrne je ale kapitola sama o sobě. Tenhle týpek je, jak říkají naši imperialističtí přátelé, fucking genius.

Naposledy jsem se o tom mohl přesvědčit během sledování filmu This Must Be The Place, pro který Byrne vytvořil soundtrack. Speciálně filmové ztvárnění stejnojmeného songu mi postavilo do pozoru všechny chlupy na těle. A že jich mám jen o málo méně než medvěd brtník.

A tady je ta ryzí byrneovská audiovizuální extáze.


David Byrne mimo to, že je brilantní hudebník, vizionář a hledač nových cestiček, je především muzikant s rozpoznatelným rukopisem, který neopisuje od jiných ani sám od sebe. A taky spravuje vlastní label Luaka Bop, kde pro nás pěknou řádku let objevuje úchvatnou muziku.

Samozřejmě doporučuji shlédnou i film samotný. Sean Penn v něm exceluje v roli bývalé rockové hvězdy a věřte, že takhle jste ho ještě neviděli.



Radio teror no. 5

23. května 2012 v 22:52 | Alfi |  Radio teror
Tomáš Klus - Pánu Bohu do oken

Z Tomáše Kluse se stává zručný (někdo méně vkusný než jsem já by mohl říct - vychcaný) popový umělec. Přišel na dávno objevené, že aby oslovil masy, je nutno jim vyjít maximálně vstříc. Tupá melodie evokující pana Jarka "STB" Nohavicu, vyřvávaný refrén odvolávající se na Boha (to je obzvláště pikantní v nejméně religiózní zemi Evropy). Komunální satira a politická témata zpracovaná jen o třídu vkusněji než jsou hospodské cancy po pár pivech. K tomu sem tam vulgární slůvko, aby si o Tomášovi lid nemyslel, že je snad nějaký odtažitý intelektuál a úspěch je zaručen. Výsledkem je, že tuhle pjesonku slýchávám během osmi pracovních hodin cca třikrát denně. Ale proč? Vždyť přece i bez tohoto "masterpiecu" dávno víme, že jsme v prdeli.



Jiří Zonyga - Kdo neskáče není Čech.

Nedávno proběhlo mistrovství světa v ledním hokeji, a tak si slogan "Kdo neskáče není Čech", mohl lid užít dosytosti. Čím jsem starší, tím víc bytní moje averze vůči podobným projevům rádoby vlastenectví. Drtivá většina sledovačů velkoplošných obrazovek si své národní uvědomění projektuje v restauraci skrze hokejové a sem tam fotbalové přenosy. To, že existují třeba i úspěšní umělci, vědci nebo architekti, dokonale ignorují. Nic proti hokejistům nebo fotbalistům, ale čím tak úžasným přispěli společnosti, mimo toho, že plní rubriky bulváru a lid se díky tomu, že občas vyhrají zápas, může beztrestně chovat jak dobytek (a to jsem teď dobytek urazil)? A do toho tahle ultrapitomá častuška plná hnisavého patosu, která má nejspíš vyvolávat pocity hrdosti. Osobně na mě působí naprosto opačným dojmem. Já prostě skákat jak cvičená opice nemíním!