Květen 2013

Kahy slaví a jiné veselé příběhy

18. května 2013 v 22:56 | Alfi |  Alfi mudruje

Úměrně tomu, jak se dělá venku hezky, klesá moje ochota dřepět u počítače a datlovat písmenka, která složí obraz mé zbytečné a zoufalé existence. A přitom se toho stalo celkem dost. Byl jsem třeba pomoct Toxikovi v Merbolticích se dřevem, vylezli jsme na Hutberg, kde jsme se nahoře na rozhledně nadopovali zeleným býlím a poté v hospodě místo hokejových přímých přenosů propagovali šachové turnaje a čuměli na nádherný kozičky slečny číšnice, která je ještě schválně na nás vystrkovala, asi abychom měli v noci o čem přemýšlet.

Také jsem byl několikrát v divadle. Třeba na Komici s.r.o. Pány Pavláska, Knora a Rudu z Ostravy docela rád sleduju na you tube (tedy zejména první dva jmenované), tak jsem je chtěl shlédnout i na živo. Asi ale zůstanu u you tube. Lidí jak sraček, vedro, směs pachů z parfémů, potu a zkaženého dechu a těsné sedačky k tomu. Národní divadlo to není, ale zase neříkám, že bych se místy nebavil.


Pak jsem navštívil estrádní vystoupení, které si připravily k svátku matek děti z různých zbytečných kroužků. A nebyl jsem tam samozřejmě jen tak náhodou. Matka sice nejsem, ale v jednom ansámblu zpívá můj druhorozený a musím zcela objektivně dodat, že to bylo samozřejmě to nejlepší, co bylo k vidění a slyšení. Nechyběly ale mažoretky, flétnistky a pubescentní zoufalci, co na plejbek skotačili do rytmů skupiny Tabák. Došlo i na stepařské umění smíšeného exhibicionistického dua, které se dříve jmenovalo Monkey ... něco. Tentokrát si duo odpustilo opulentní výzdobu pódia a vsadilo na stetsony, flanelky a pseudo- country a jako bonus přidalo stepování za současného skákání přes švihadlo. No co vám mám vykládat, těžkej bizár. Na konci vystoupení jsem myslel, že slečna přeskakující švihadlo dostane astmatický záchvat. Už jsem měl v dlani připravený berodual, abych přispěchal na pomoc. Naštěstí druhorozený zavelel k ústupu a to bylo to nejmoudřejší, co ten den udělal.

Pak jsme taky byli s chlapci v kině na pohádce Kovář z Podlesí, což byla povinnost, jelikož pan režisér Pavlík Goblů by mi absenci neodpustil. Musím říct, že jsem se shlédnutí "tak trochu jiné pohádky" obával, ale nakonec jsem byl mile překvapen. A závěrečný verdikt? Kovář z Podlesí si rozhodně zaslouží víc než 10%, které filmu nadělil František Fuka, známý to kvazi-filmový onanista a kokůtek v jedné osobě.
Ten samý den, respektive večer se ovšem odehrála nejdůležitější událost dekády. Přítel Kahy slavil v doubické Fabrice čtyřicátiny. Popřát mu přijela řada slavných osobností a zahrát mu přijela plzeňská rockabilly kapela Mordors Gang/. Trošku mě mrzelo, že se chlapci a dívky více neprojevili jako tanečníci. Důvodem může být to, že už chlapci a dívky stárnou a kloubní protézy takovou zátěž nesnesou, anebo se mělo s počátkem produkce posečkat minimálně o hodinu, kdy už byla většina osazenstva správně naladěná ...víte, co tím myslím... Budu jen doufat, že to byl problém špatného načasování a ne stárnutí generace.

Ačkoli se po celý večer čepoval zdarma Kocour, druhý den se mi při placení na baru protočily panenky o 360stupňů. 9 stováků udělalo pápá a přestěhovalo se do kasy pana Jaroslava, jinak též principála nepojízdného cirkusu zvaného Kyjovský festiválek. No ale na druhou stranu, jak často si poručím jemný a lahodný guatemalský rum za víc než kilo za skleničku. Teda doufám, že si ho nebudu dávat často, v opačném případě bych musel začít přepadávat benzínky.

Milé bylo to, že mi následující den skoro vůbec nebylo špatně. Na druhou stranu si to ale vzhledem k mému stavu nemůžu pamatovat.

Zveřejnil bych i několik kompromitujících uměleckých fotografií, ale vzhledem k tomu, že mi vypověděl službu přístroj s ohryzkem ve znaku, tak vám mohu poslat toliko odkaz na snímky fotoaparátu oslavencova.

A to s tím telefonem bylo taky velice vtipné. Za nepříliš nedlouhý čas totiž budeme splouvat tradiční Jizeru a jelikož ohryzkové mobily vynikají mimojiné "výdrží baterky", zakoupil jsem v zábavním řetězci Lidl solární nabíječku. V bláhovém domnění, že mám problém s výdrží baterie v outdooru vyřešen. Když jsem ale zkusmo připojil mobil do solární nabíječky, displej nesouhlasně zablikal a telefon ukončil svou činnost. Nepomohly žádné odborné rady a telefon putoval do servisu a rádoby solární nabíječka na reklamaci do chrámu náhražek potravin. Jsem zvědav, jaký bude závěrečný verdikt. Nabíječku z Lidlu nechci už ani zadarmo, ale doufám, že foun páni doktoři ještě vyléčí. Už jen z toho důvodu, že přechod na mou dočasnou mobilní náhražku působí jako přesednutí z Porche do kokpitu Dacie.


Doplňkový sortiment a vůbec celý sortiment Lidlu mohu pro jeho vysoké kvality jen doporučit. Zejména pokud jste stejný naivkové jako já a navíc, na rozdíl ode mě, máte dost peněz na nový mobil.


a na spravení nálady Mordorův gang:


Krtek

7. května 2013 v 22:59 | Alfi |  Z horší společnosti
Tahle příhoda se stala, před malou chvílí. Uspal jsem juniory za pomocí výchovného seriálu Futurama, jedné kapitoly Mikulášových příhod a odvaru z afghánských makovic. Pak jsem se konečně dostal k realizaci oblíbeného večerního rituálu. Uvařil jsem si kafe, ubalil cigaretu a když jsem otevřel dveře na chodbu, abych na balkóně požil trocha nikotýnového dýmu a hltu dobré brazilské kávy, přímo před futry stál soused, což bylo vpravdě dosti nečekané.


A spustil na mě, zdali prý nemám doma krtka. Mé vědomí ovlivněné inhalací jisté jednoleté byliny, která dělá náš život snesitelnější, bylo zmateno. V první chvíli jsem se ulekl, že po panelovém domě běhá zbloudivší rozzuřený krtek hledající ztracený vchod do krtčího apartmánu. Pak mému fantazií překypujícímu mozku došlo, že soused myslí krtka, takový ten drát, kterým se prošťuchují exkrementy, vložkami a jinými hezkými a voňavými předmětmi ucpané toalety. Musel jsem ho zklamat, podobné praktické věci se u mě nenachází. Asi jako odměnu za projevenou účast mě pozval k sobě domů do oné místnosti, kde mi ukázal své úlovky. Rozmočené vložky a ještě krvavé tampóny. A jako bonus zanořil svou paži do mísy plné po okraj nepříliš čisté H2O až po loket a zkušeně tam po čemsi zašmátral.


No co vám budu povídat můj večerní rituál doznal jistých trhlin.


Takže, spolu se sousedem apelujeme na ty ženy, které se mylně domnívají, že hajzl je černá díra, která pojme vše, co do ní vhodíte: Prosíme vás, není tomu tak, neházejte vložky do záchodu! Je to nehygienické, o čemž by mohl specielně pan soused dlouho do noci jímavě vyprávět.


Dobrou noc.