Srpen 2013

Hrvatska 2013

28. srpna 2013 v 20:17 | Alfi |  Po venku
Tak jako každý správný Čech jsem část své dovolené strávil v zemi zaslíbené - Chorvatsku. Ale zcela popravdě, jsem hovno Čech, jelikož jsem zemi Dalmátskou navštívil poprvé ve svém mrzkém a zbytečném životě. A aby toho nebylo málo, nechodím při mistrovstvích fandit našim zlatým hochům do hospod a ani třikrát denně nenadávám na cikány. A vypadá to, že to se mnou asi lepší už nebude.

Do země chorvatské jsem nakonec stejně jel hlavně kvůli juniorům, aby si vyléčily ekzémy, nadýchaly se mořského vzduchu a řádně mi provětraly peněženku. Minimálně to poslední se podařilo beze zbytku splnit.

Zájezd to byl autobusový a jak asi tušíte, případně znáte z vlastní zkušenosti, cesta nebyla žádná hitparáda. Ještě teď mám na zadku mozol velikosti mexického klobouku od pohodlné sedačky.

A když jsme u fyzických útrap, zapomněl jsem se zmínit, kterak mi obvykle nenápadné kuří oko na palci dva dny před odjezdem zbytnělo tak, že jsem musel našlapovat na patu. Na poslední chvíli jsem se svépomocí kurýroval dusíkovou tužkou, kterou mi doporučila kamarádka lékárnice Ludmila. Bylo to ale celkem k ničemu, jelikož výsledek se dle letáku dostaví cca po týdnu. Naštěstí mořská voda tyto útrapy snížila na snesitelnou úroveň.

Začalo to vůbec moc hezky, nejdřív nám z nedostatku lidu zrušili nástup v okresním městě a tak nás můj mladší, leč staře vypadající bratr vezl samochodem až do Kolína, kam přijel autobus s více než hodinovým zpožděním. Navíc na nás zbyly sedadla, které výrazně voněly po močovině. Naštěstí jsme byli nuceni tento libý odér vdechovat "jen" do Brna, kde jsme byli přeloženi do jiného busu, který už jel přímo do Hrvatska a kde sice nesmrděly chcanky, ale pohodlné to bylo asi tak nastejno.

Když jsme kolem osmé dorazili do chorvatského kempu Baška Polje, nejdřív mě udeřilo do oholené tváře i na tu ranní dobu teplo jak v prádelně a pak mi uši málem urvaly koncertující cikády. Mimochodem, za celou dobu jsem jedinou nespatřil.

A jelikož jsem dítě štěstěny, byl nám přidělen nejzchátralejší stan v kempu, navíc stojící ve svahu, takže jsem v noci sjížděl mimo matraci. Lednice byla vypodložena prknem a několika kameny a já měl při každém otevření pocit, že se skácí na zem. Plastové židličky pode mnou úpěly, jak Diamanda Gallás v koncertním rauši a vařič hřál i když byly knoflíky vypnuty. Ale abych jen nehanil, pan delegát toho sice moc nevyřešil, ale za to to byl milý chlapík.

Baška Voda

Ale abych nezapomněl na moře. To bylo vážně nádherné. A slané. A tak průzračné, že byly odhozené pneumatiky zřetelně vidět i v desetimetrové hloubce. S pořádkem si naši jihoslovanští bratři vůbec nedělali těžkou hlavu. Zastávali stejné heslo jako já: co oči nevidí, srdce nebolí. A tak bylo v kempu i na plážích vcelku čisto, ale jakmile jste zašli kousek od pláže do lesíka, mohli jste narazit na hromady odpadků a PETek úhledně i méně úhledně narvané do plastikových pytlů, popřípadě jen tak pohozené vůkol.

Lesní poklad

Ale vraťme se opět k pozitivům, na rozdíl od upjatého Polska, bylo na chorvatských plážích možno spatřit přehršel odhalených nader. Hezkých i těch méně hezkých. Bylo též možno sledovat plejádu tetování na obnažených tělech, většinou dost pochybné úrovně, včetně těch nacionalisticky laděných na prsou tuzemců.

Velmi si taktéž pochvaluji tzv. rybářský večer, který spočíval v tom, že do vedlejšího městečka jménem Promajna přijeli rybáři se svými úlovky, které byly temperovány na obrovských grilech a napůl udušený návštěvník si v oblacích dýmu mohl nechat na plastikové tácky naložit a posléze zaplatit, co bylo libo. Tento způsob konzumace mořských živočichů byl bezkonkurenčně nejlevnější. V restauraci by za totéž turista zaplatil několikanásobně víc a ještě by neměl jistotu stran čerstvosti.

Ale i na restaurační zařízení koneckonců došlo. Zrovna měli happy hour a pivo stálo jen 10 kun (x3,5 sa máte obolus v české měně), no neberte to. A ty špagety s mořskými plody taky celkem ušly. I když pan Pohlreich by tamního kuchaře sepsul jak učně, jelikož spaghetti rozhodně nebyly al dente.

spaghetti frutti di mare

Skvělé bylo veškeré ovoce od broskví, hroznového vína, přes melouny až po výtečné čerstvé fíky. Párkrát jsem ucucnul vína, ale nijak mě neohromilo. Zůstal jsem u místního piva Karlovačko a Ožujsko, která se vychlazená dala zvládnout, ale žádný velký zážitek to též nebyl.

Vrcholem pobytu bylo, když jsme si spolu s rodinou přítele Josefa von Muzeum pronajmuli na celý den motorový člun a vyvezli jsme děti a v případě Josefa i přítelkyni a babičku na moře. Koupali jsme se na téměř liduprázdném pobřeží, šnorchlovali v zátoce, kde sice nebyly pneumatiky, ale za to hejna ryb a korýšů. Zajeli si na ostrov Brač, kde z nás místní mořští vlci museli mít velkou legraci, zejména při sledování, kterak umně přistáváme v přístavu a vážeme uzly, které ještě nikdo nikdy nepojmenoval. Horká chvilka nastala, když jsme na téměř širém moři zastavili motor, aby si junioři zkusily nahodit udici s návnadou a posléze se motoru nechtělo naskočit. Nakonec se ale motor japonského původu nechal přemluvit k činnosti a my stihli bárku zavčasu vrátit.

Já mám kocábku náram, náram ... motorovou

Stejně, jako bylo příjemné balení a cesta do Hrvatska, ani opačná verze nepostrádala své vrcholy. Když pominu zcizený batoh staršího z juniorů, tak bonusem bezesporu bylo, když jsme přesedlali v Brně do Kolína a já zjistil, že na mě jaksi nezbylo místo. A tak jsem měl mladšího z juniorů z Brna až do Havlíčkova Brodu usazeného na klíně. Po noci strávené v buse tato nahnilá třešinka na dovolenkovém dortu věru nepotěšila. Obdivně jsem se o tomto nedostatku zmínil slečně z cestovní kanceláře a ta se velmi omlouvala a přislíbila finanční kompenzaci.

A pak již následovala cesta samochodem směr severočeské maloměsto, kdy jsme se ještě stavili na pozdním obědě v Mladé Boleslavi v bláhové naději, že zmírníme abstinenční příznaky po české kuchyni. Bohužel neměli ani svíčkovou, ani vepřovou, ani rajskou. Musel nám stačit jiný český vynález: smažený sýr a pak taky vepřový steak na pepři a špagety s rajčaty a bazalkou. Avšak bylo nutno uznat, že vše bylo vcelku ucházející (pan Pohlreich by měl radost, spaghetti byly skutečně al dente). A pak už jen vybalování špinavého prádla, praní a pád do říše snů.

P.S. Junioři při odjezdu z království hrvatského drmolily cosi o repete. Tak vám nevím.

A na závěr několik kvalitních uměleckých fotografií:


Romantika, až to oko bolí



Téměř liduprázdný záliv




Chorvatská vrba




Toho pána neznám, ale asi to bude nějaká místní pop ikona




Takže mu připijme na zdraví (ve sklenici je ve skutečnosti místní Gambrinus - Karlovačko)




Tímto motorovým povozem jsme jezdili na pláž




Možná...