Czechman in Japanese train

27. března 2014 v 16:48 | Alfi |  Po venku


Vylezeme z letištního prostoru a aniž bychom opustili budovu, jsme ve vestibulu nádraží. Za 3500 jenů (vyděl pěti a máš sumu v korunách) pořizuju na Ivanovo doporučení čipovou travel kartu, díky níž lze pohodlně cestovat, aniž by se člověk musel obtěžovat neustálým dokupováním lístků. Na konci pobytu jí na stejném místě vracím a dostávám zpět zálohu 500 jenů.


V metru

Je lehce před polednem a já s Ivanem nasedáme do příměstského vlaku a vyrážíme nikoli do Tokia, které je asi hodinu cesty od letiště, ale do Yokohamy. V Yokohamě je slunečno a příjemných 12 stupňů Celsia a my poprvé nasáváme atmosféru asijského velkoměsta. Úzké uličky plné obchodů, restaurací a bister. Navzdory přeplněným ulicím se vám nestane, že by do vás někdo vrážel nebo se choval jakkoli neurvale. A pokud se o vás někdo jen malinko otře ihned se vám uctivě s nezbytnou úklonou omlouvá. Obzvlášť komické to bylo v jednom z music storů, kde se mě v úzké uličce mezi vinylovými deskami loktem dotknul hrozivě vypadající japonský pankáč a ihned se mi s provinilým úsměvem začal omlouvat.


Japonci mají vůbec jiný vztah k dotekům, nepodávají si ruce, ale při pozdravu se uklánějí. Téměř nemyslitelné jsou na veřejnosti jakékoli projevy intimností. Stejně tak je výjimečné, že by Japonec třeba jedl na veřejnosti, v metru atp.


A propos metro. To čemu se v Praze říká metro je dle japonským měřítek spíše takové metříčko, podzemní lokálka, dalo by říct. V Tokiu není výjimkou, že vlaky jezdí v podzemí ve dvou patrech, pak jsou jedny koleje na povrchu a nad povrchem je ještě konstrukce, na které jezdí další linky. Pro cizince je v prvních dnech náročné se v té spleti orientovat. Já to mám ovšem snadné, Ivan je starý tokijský harcovník a tak si nepamatuji, že bychom se někde ztratili, či zabloudili.


A opět ani v největších špičkách se nestává, že by se Japonci chovali jakkoli neurvale. Když dorazí vlak do zastávky, cestující vystoupí a ti co nasedají disciplinovaně a bez jakéhokoli strkání nastoupí v řadě jako roztomilá japonská housátka. Zajímavostí je, že na perónech bývají značky pro nástup seniorů, postižených lidí, popř. těhotných žen. Japonští řidiči souprav dokáží zastavit na centimetr přesně, takže lidé s berlemi a jinými pomůckami se nemusí zbytečně belhat, nastoupí a rovnou se mohou usadit na vyhrazená místa.



japonská housátka na peróně

90% Japonců po nastoupení do soupravy ihned vytáhne mobily a začne smskovat, surfovat po netu či pařit gamesky. Ale ani jednou jsem nezaznamenal, že by někdo telefonoval, či si pouštěl z mobilu cokoli nahlas. Po nějaké době jsem si všiml zákazu (či doporučení), aby pasažéři neobtěžovali spolucestující telefonními hovory a rovněž si vypnuli vyzvánění. Japonci jsou obecně velmi disciplinovaní a nikoho ani nenapadne zákazy ignorovat.



Kapitolou samotnou je všudypřítomný pořádek na ulicích nebo v metru. Naprosto ojediněle se vám přihodí, že byste někde viděli pohozený obal. Japonci jsou nejen v tomto ohledu dokonale vycepovaní a disciplinovaní. A ať už si o tom myslíte cokoli, ono to vlastně ani jinak nejde, protože pokud by se lidé v takovém počtu a na tak omezeném prostoru chovali, jak mnozí naši spoluobčané, brzy by v Japánii zavládl chaos, černý mor a občanská válka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama