Cesta zpátky / zpět v realitě

20. října 2014 v 19:07 | Alfi |  Po venku



Jednou k tomu muselo dojít. Cesta do středu Evropy se nevyhnutelně přiblížila. S Ivanem jsme si na recepci půjčili váhu, abychom nepřekročili hmotnostní limit a jali se cpát naše úlovky do zavazadel, které jsme si posléze nechali zamknout v kamrlíku za recepcí. Což bylo příjemné, jelikož odlet byl plánován na 23h a my před sebou měli celý den. Ivan plánoval návštěvu velkého blešího trhu, který byl situován nedaleko obrovského stadionu. Představte si bleší trh na prostranství velkém jako fotbalový stadion, kde místní prodávali vše od muziky, oblečení až po antik. Osobně mě brzy omrzelo se potloukat mezi prodejci a raděj jsem se vydal prozkoumat okolí stadionu, kde byly běžecké tratě a parky, a kde trávilo dopoledne množství místních.



Tokijský blešák



Kytary světoznámé značky v obchodě na "Music street"



Něco pro milovníky zvukových efektů


Později odpoledne jsme ještě navštívili čtvrť s obchody pro muzikanty a když jsme už necítili nohy, odpočinuli jsme si v nadnárodním Starbucks. Mimo klasického sortimentu, tam měli i Matcha latté.
Matcha je zelený práškový čaj, z něhož Japonci dělají nejen čaj, ale přidávají ho i do sladkostí, zmrzlin apod. Matcha latté vypadal jako žabinec a podobně to i chutnal. Takže jsem si párkrát ucucnul a raději přestal experimentovat. Nicméně ćaj matcha pripravovaný bambusovou metličkou si připravím rád i dnes. Stejně jako Starbucks jsou v Japonsku etablovaní i další řetězce jako McDonalds, KFC a další - a nutno přiznat, že jsou hojně navštěvované. Což je ale informace celkem k ničemu, jelikož hojně navštěvované jsou v Japonsku de facto všechna místa..


To už se ale přiblížil čas odletu a my si vyzvedli těžká zavazadla v našem hotýlku, rozloučili se s milou recepční a zamířili do metra na příměstský vlak směřující na letiště Narita, kde jsme měli ještě asi hodinu času, kterou jsem strávil utrácením zbylé japonské měny za suvenýry a sladkosti v tranzitu. A pak již následovala celní kontrola, při níž mi zabavili japonské pivo Asahi v plechovce, které jsem se bláhově snažil propašovat do země české. Vtipné bylo, že když jsem pak pár měsíců později listoval letákem jednoho nejmenovaného supermarketu, narazil jsem na akci "Asijský týden", kde pivo Asahi při této příležitosti nabízeli. Takže já nasazuji krk, abych dovezl pivní mok made in Japan přes půl zeměkoule a pak si ho Pepík Joudů může koupit za rohem v marketu. Globalizace zpropadená.



Do Istanbulu sme dorazili v brzkých ranních hodinách ještě za tmy a čekalo nás ještě cca čtyři hodiny čekání na letadlo do matičky měst. Čekání nám zpříjemňovala dvojice hlučných Rusů, která flirtovala s mladou slečnou neznámého původu. Slečna byla slušně vychovaná a trpělivě snašela přitroublé buranské chování synů Matky Rusi. Myslím ale, že když třeskutě intelektuální dvojka Voloďa & Aljoša vyrazila chytit aeroplán do nejmenované střediskové obce kdesi za Uralem, všem se nám velmi ulevilo.




Aeroplane



Kosmopolitní istanbulské letiště & svinčík pod nohama


Před týdnem bylo V Istanbulu 9 stupňů a teď najednou -1. V Praze bylo podobně plus trocha sněhu. I když jsem byl rád, že jsme v pořádku dorazili domů, přesto se mě zmocnila jakási nostagie po východních zvycích. Zejména, když jsme byli brzy konfrontováni se středoevropským naturelem. Naštěstí Ivanovo auto stálo v pořádku na pražském sídlišti a tak jsme nemuseli jet každý s čtyřiceti kilogrami bagáže hromadnou dopravou.



Následující den jsem si vzal ještě volno, jelikož cesta byla náročná a časový posun je potvora, která jednoho udolá. Vybaloval jsem úlovky a plánoval, kterých desek se vzdám, a které zaujmou čestné místo v mé diskotéce. Jestliže dnes s odstupem času kalkuluji, vychází mi, že po rozprodání větší části LP desek jsem si vydělal na cestu i na řadu titulů, které bych u nás těžko jen sháněl. A resumé? Jestliže se ještě někdy naskytne podobná příležitost vycestovat do Země vycházejícího slunce, nebudu dlouho váhat.


P.S. Toto je s 99% pravděpodobností poslední příspěvek tohoto pseudoblogu. Pakliže vás mé články zaujmuly, popřípadě pobavily, můžete mi nechat vzkaz v komentářích. A teď snad již jen "saraba".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 R. R. | 21. října 2014 v 5:43 | Reagovat

A co teď budu číst?

2 alfuck alfuck | 22. října 2014 v 7:01 | Reagovat

noviny? :-)))

3 R. R. | 22. října 2014 v 7:48 | Reagovat

To ještě existuje?

4 alfuck alfuck | 24. října 2014 v 7:16 | Reagovat

Šéfovi do práce nějaké chodí. Ale si je používá spíš na zátop.

5 dannik dannik | Web | 30. října 2014 v 16:11 | Reagovat

Dík za report z Japonska. Příjemný čtení.

6 alfuck alfuck | 1. listopadu 2014 v 13:14 | Reagovat

dannik: Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama